"jedu do nemocnice……"
prohlásím
daj mě do sanitky a už se jede, ale já usnu a probudím se až na jednom z pokojů pražské nemocnice, když ke mně přicupitá doktor tak se ho hned ptám co se mi stalo a jak dlouho tu budu
"no víte slečno máte zlomenou nohu………"
řekne
"no víte pane doktore to vím taky a proč to teda nemám v sádře!?!?!?"
ptám se drze
"no máte tam zlomenou tu největší kost…to se nám už dlouho nestalo… musíme vám to narovnat pod narkózou…"
povídá mi ten doktůrek
"co?! A to jako mi to budete dělat všechno tady??? Na tomto pokoji???"
řeknu vystrašeně
"no právě proto jsem tu… převezeme tě na kliniku do Berlína…"
"a jako čím? autem nejedu…"
ten doktor se jen usměje něco mi píchne do žíly a odejde, ale přichází jiní doktoři, kteří mě vezou po chodbě nahoru na střechu a šup se mnou do helikoptéry…………
cítila jsem jak na mě ty prášky působí jsem hned veselejší něco jako po perníčku (droga) to víte zkusit se má vše
"hehehe"
směji se jak pitomec na ty dva debily za volantem teda co to plácám za tím no za tím co to řídí helikoptéru
"hehe hehe už přistáváme hiihiihii"
zas se na ně směju ale oni maj legraci ze mě…
konečně už jsme tam převážej mě na lůžko a já se při tom řežu……
na pokoji jsem naštěstí sama tak a teď zavolám Taťkovi
"čau tati"
"no nazdar"
"jsem teď v Berlíně"
"jo a jak ses tam dostala mamka zas řídila, nebo ste to jako posledně vzali za ni vy?!?!?!"
"ne neboj jela sem teda letěla sem helikoptérou…"
"jo dobrej for a jakou když doma žádnou nemáme"
"takovou tou bílou s červeným křížkem"
chlubím se
"co si dělala?!"
"to víš to zato může naše zábradlí já osobně bych ho dala pryč díky němu mám zlomený tři žebra a jednu nohu heč"
"já zírám jak sto stihla??"
"no to je jednoduchý první ráno vstaneš vyčistíš si zuby a když tvoje dvojče ještě spí tak jdeš dolů na net ale aby ses tam dostal rychleji sjedeš po zábradlí spadneš a pak začneš řvát přes celej barák "au" tvoje dvojče přiběhne stím žes ji vzbudil a ty jí řekneš že tě to bolí, ale ona si to vezme po svým a myslí si že tě bolí TO ty jí to vysvětlíš že tě nebolí to ale noha a ona zavolá mam……"
nedopovím to protože mě fotřík přeruší
"no dobrí dopovíš mi to zítra já teď musím na poradu tak pa"
"čau"
řeknu nasraně, protože poslední dobou na nás nemá čas…
najednou se otevřou dveře a v nich je moje dvojče…
"co si dělala??"
ptám se udiveně
"no nechtěla jsem tě nechat ve štychu, tak sem sjela po tom zabradlí jako ty, ale nic se mi nestalo no a pak mě napadlo skočit se stromu, ale to taky nepomohlo tak sem si vzpoměla no víš, jak u nás byl ten otravnej bratranec a jak sme mu usekli prst sekáčkem na maso, tak mě napadlo že to taky vyzkouším no a teď sem tu v plné kráse, ale bez nohy"
Holky, já umírám smíchy!!! xD Ale není ta poslední věta trochu brutální?=)